Jak to začalo

„Jednoho dne dala Lucinka mech do sklenice. A zjistila, že roste! Tři roky pak metodou pokus omyl hledala způsob, jak mechu vytvořit takové podmínky, aby byl spokojený a šťastný a mohl žít ve skle věčně. A povedlo se. Byla nadšená a šťastná, že se naučila něco tak krásného. A chtěla se o tuto báječnou zkušenost podělit s ostatními...“

Mech je moje láska. A rostlinná terária nejsou jen moje práce. Je to vášeň. Každý den vlastníma rukama vytvářím nový život, novou skleněnou planetku plnou svěžího zeleného života s potenciálem žít napořád.

Mám radost, když můj ateliér navštěvují lidé, kteří opravdu vidí a oceňují to, co každý den už 7 let dělám – malé živé ekosystémy do každé domácnosti. Malé i velké radosti, zelené ostrůvky štěstí, které se dá chytit do ruky a odnést domů.

A tak jsem nadšená, když se najdou i firmy, které už nechtějí dávat lidem na Vánoce zbytečnosti a věnují jim místo toho něco smysluplného, třeba kousek přírody. Mám to štěstí, že se na mně obracejí ti, jenž moje práce opravdu nadchla a oslovila.

A přeji si, aby ke mně i nadále zavítali jen ti, kteří s mou tvorbou a vizí souzní. Abyste měli z toho kousku mechu ve skle stejnou radost, jako já. A moc ráda vidím, když se o tu radost podělíte i se svými blízkými.

Rostlinné terárium totiž není jen zboží. Je to živý domácí mazlíček.

A buď ho milujete, nebo ne. Nic mezi tím není…

Tak doufám a věřím, že všichni tady #milujememech