Jak pečovat o mechárium

Své mechárium umístěte ideálně do polostínu, na místo s dostatkem rozptýleného světla. Nikdy nesmí do mechária přímo svítit slunce. Nepokládáme ho ani blízko zdrojů tepla, jako je topení nebo krb.

Ideální teplota je běžná pokojová. Při nízkých teplotách (pod 17°C) ekosystém nepřežije. Vzhledem ke stále častějšímu výskytu tropických teplot v našich zeměpisných šířkách, jsem nucena zavést nová pravidla (poučena od kolegů z tropických oblastí) a některá hodně vlhká mechária v tomto období na dvě minutky otevřít, aby se vyměnil vzduch a jednorázově zarosit, aby se zchladilo.

Každé naše mechárium - ekosystém - je uzavřené a tudíž při založení dodaná voda v něm zůstává, neodpařuje se. Vždy zkondenzuje na skle a opět steče do substrátu. Rostliny tedy mají neustálý zdroj vlhka a svými kořeny si berou, kolik potřebují. Pokud je vody dostatek, substrát je tmavý a vlhký na pohled.

Nádoby nejsou hermeticky utěsněné, takže bude potřeba jednoho dne vodu doplnit.

Doplnění vody

Většinou vyhovuje vydatné zarosení vždy po půl roce. Je to ale individuální. Poznáte to tak, že bude mít substrát světlejší barvu - jednoduchá kontrola je nalít lžíci vody ke sklu a když substrát ztmavne, je potřeba zarosit.

Ideálně dešťovou nebo balenou vodou (netvoří mapy vodního kamene na skle). Rozprašovačem orosíte mechárium po celé jeho ploše, až bude celé jako po dešti. Dejte si na čas, nejdříve zaroste a pak sledujte, jestli už voda prosakuje do dna. Pokud nevidíte pramínky stékající dolů, opakujte zarosení znovu. Po pár minutách by měla voda prosáknout do drenáže, což je signál, že je správně zarosené. Drenáž je vlastně takový rezervoár vody pro kořeny, kam si sáhnou, když potřebují.

Jen si opravdu počkejte, abyste najednou nedoplnili vody moc a se zpožděním pak neprosákla drenáží až do substrátu - vznikla by bažina, ve které by rostlinky uhnily. Vysušit ho nelze. Tak buďte citliví a opratrní. Jde jim o život. Pak mechárium opět uzavřete.

Voda na skle & substrát

Buďte obezřetní a nenechte se v horkých dnech a nebo v topné sezóně oklamat kondenzátem na skle (zarosená sklenice). I když máte pocit, že je díky tomu mechárium mokré, nespoléhejte na to a raději se přesvědčte testem se lžící vody. Zjistili jsme totiž, že horký vzduch vodu úplně odpaří (zkondenzuje na skle) a v substrátu nezůstane prakticky nic. Rostlinky tak umřou žízní pří pohledu na vodu nahoře... tam si kořeny bohužel včas nesáhnou.

Proto vždy sledujte stav substrátu, který je rozhodující.

Pokud už se stane, že vám mechárium lehce oschne (byť jen okraje lístečků rostlin), před opětovným zarosením je potřeba nejdříve odstranit vše oschlé a odumřelé. Pokud byste tak neučinili, tyto mrtvé části rostlin by po zavlažení začaly brzy zahnívat a ekosystém by si s tím nemusel dostatečně rychle poradit (nezpůsobil si to sám, neumí to napravit). Na hnilobě pak začně bujet plíseň a v horkých dnech pak může v řádech dnů celé mechárium nenávratně zdecimovat.

Pak je bohužel vše ztraceno a nezbývá, než nádobu vydezinfikovat a začít znovu...

Úprava rostlin

V uzavřeném ekosystému rostou rostlinky velmi pomalu a když jednoho dne přerostou, je potřeba je zastřihnout. Buď z důvodu estetického – chceme si udržet upravený vzhled krajinky, nebo z důvodu praktického – když nám už téměř nadzdvihují víčko.

Střih provádíme ostrými a vždy čistými nůžkami a upravujeme podle druhu rostliny – stromečky zastřiháváme tak, že tvarujeme pouze korunu, rostlinám s listy vyrůstajícími z trsu (např. syngonium, asparágus, apod.) vždy odstřihneme celý list i se stonkem až dole u substrátu. Stejně tak i kapradiny udržujeme vhodně velké odstřižením listů, ale jen těch starších „na okraji“ trsu – ze středu totiž vyrůstají ty nové…

Většina rostlin se dá ve vhodných podmínkách z odstřižených řízků namnožit, ale o tom zase jindy…

Na závěr můžeme ještě orosit sklo zevnitř a lehce vyleštit hadříkem/ubrouskem (pouze čistou vodou), aby bylo opět průzračně čisté.